• 1. Díl

27. března 2012 v 21:17 | Káč :)
"Tak dělééj, Londýn čeká jenom na nás!" křičela na mě Mišél, a já na to : " I caaaan't believe it!" Jenom se zasmála a já už jsem se snažila nacpat svůj kufr do auta.
Jedu do Londýna! Do TOHO Londýna. Do města, kde je Big Ben, červený dvoupatrový autobus, Tower Bridge … A? Budu tam s těma nejlepšíma kamarádkama na světě!
V autě už jsme probíraly, kam se všude podíváme a kde všude budeme chodit na obědy. Zhruba po hodině jsme dorazily na ruzyňské letiště.
"Letadlo nám letí až za hodinu … Nechcete si jít něco koupit?" navrhla Mišél.
Všechny jsme se shodly na tom, že je to dobrý nápad a stejně .. co dělat hodinu na letišti? Tak jsme obešly pár obchodů, nakoupily hromadu časopisů na cestu a čas se krátil.
"Už bychom měly jít, nebo nám to uletí!" řekla Málče. "Jóó, to akorát stihneme."
Zanedlouho jsme seděly v letadle a užívaly si let.
------------------- po pár nebezpečně vypadajících turbulencích -------------------
"V Londýně je právě 27 stupňů Celsia, zataženo .. ale hlavně tam dnes neprší …" hlásil pilot letadla.
"No však počkejte, až tam budeme my, bude jenom svítit, uvidíte!" poznamenala Baruš.
"O tom tady nikdo nepochybuje Barunko!" neodpustila si Málče a všechny jsme se musely začít smát.
"Děkujeme, že jste využili služeb naší aerolinky .." říkala letuška.
To už jsme ale měly v rukách všechny naše "příruční zavazadla" a byly nachystané.
"Londýne, už jsme tady!" Zařvala jsem. Neuvědomila jsem si ale, že to bylo tak hodně nahlas, takže všichni kolem mě slyšeli a smáli se . No co, aspoň jsem je pobavila !
"Už na mě svítí londýnské sluníčko!" rozplývala se Mišél.
"Počkat, sluníčko? Barů? Tys měla pravdu!"
"No to si piš! Mám to tu předem domluvené!" chválila se Barča.
"Á teď si jenom počkat na kufry a můžeme vyrazit!"
------------------- zhruba po 15 minutách -------------------
"Ták, kufry máme a teď…"
"No, teď si půjdu koupit něco na jídlo, takže ... tam je nějaký fast food." přece tady nebudu o hladu ne?! Pomyslela jsem si.
"Prosím tě, mohla bys mi vzít hranolky a cheesburger?" ptala se Mišél.
"Tak určitěě!" řekla jsem Míši tím stylem, jakože proč by tam nemohla jít se mnou, ale musela jsem se začít smát.
Ale tak nevadí, já to zvládnu, jsem přece Big Girl! Tak si jdu a najednou … bůůůůům!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Horanová Horanová | 6. května 2012 v 20:47 | Reagovat

Kači nechceš napsat knížku ? :)) To psaní ti jde :'))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama