4. Part

1. dubna 2012 v 18:08 | Miška ;) |  My Dreams = My Life! → Lovestory
"Jo! Dovolili jsme ti to! Ale poděkuj tatínkovi. To on mě přemluvil." Vykřikla na mě zrazu mamka. "Co? Fakt? Můžu jet? Děkuju tatí!" S vytřeštěnýma očima jsem se ptala. "Jo, ale budeš dávat na sebe a na Nell pozor, jo?" " Jasně mami!" a vlepila jsem jim pusu. Šla jsem rychle do pokoje. Začala jsem hledat mobil, ale místo svojeho jsem našla Nellin. Spletly jsme si je. "No, co už. Donesu jí ho zítra do školy." ...



----Druhý den---
Hned ráno ve škole jsem letěla za Nell. "Nell, já můžu jet!" "Oni ti to dovolili? Wow, jsem génius. Je to ve mně!" začala se vychvalovat. "Máš mobil? Můj mobil?" začala Nell. "Ups, tou radostí jsem ho zapomněla doma. Promiň, ale aspoň půjdeš k nám po škole. Můj si náhodou nezapomněla, že ne?" řekla jsem. "Neboj se, já nejsem ty!" "Jasně, jasně." Říkala jsem si v duchu. Ve škole jsme psali pár písemek, ale včera jsem nedokázala přemýšlet nad ničím jiným než nad tou Anglií. No a co. Nemůžu mít pořád pěkné známky. Vždyť jsou za pár dnů prázdniny....
Po škole si šla Nell pro ten mobil. Celou cestu jsme si povídaly o Londýně. "Ještě necelé 2 týdny!" Zasnila jsem se. "Měly bychom zajít na nějaké nákupy, ne? Ať nevypadáme jak nějaké pasečanky ve městě, ne?" Navrhla Nell. "Jo, to máš pravdu. Musím nějak vytlačit peníze z mamky. Co příští týden ve středu?" zeptala jsem se. Nell souhlasila. Když jsme došly k našemu domu, šly jsme ke mně do pokoje. Dala jsem Nell mobil hned na začátku, abych na něho zase nezapomněla. "Am, nezajdeme si do naší cukrárny?" Navrhla Nell. "Jo, proč ne." Usmála jsem se na ni. Den utekl jako voda a zanedlouho jsem už byla doma. "Mami, dala bys mi peníze, prosím?" "A na co moje milá? Řekla mamka. "S Nell jsme si říkaly, že bysme mohly zajít přístí týden na nákupy. Když jedeme do té Anglie. Prosím moc!" odpověděla jsem jí se smutnýma očima. "Jo, dobře. Zítra ti něco dám." .....

---- O týden později ----
Na dnešek jsem se domluvily s Nell na nákupy. Už se nemůžu dočkat. A pozítří už jedeme! To bude paráda! Zašly jsme do našeho oblíbeného obchoďáku a už to jelo. Za chvíli bylo po penězích. "Ale co! Hlavně, že máme to, co jsme chtěly!" řekla jsem Nell. "Jsem nadmíru spokojená!" Dodala. "Takže Am, zítra naposledy do školy a balit, jasné?" Kývla jsem na ni poslušně. Každá jsme se rozutekly domů. Doma jsem si pomalu začala sepisovat věci, které si musím vzít! Přece jen to nebude na 3 dny. Začala jsem si psát: oblečení, kosmetika, nabíječka, notebook, atd. Vždycky si beru i nepotřebné věci, ale co, vždycky se to bude hodit a co kdyby? Za chvilku jsem měla skoro plnou stránku. Ještě musím najít nějaký použitelný kufr a velký! Začala jsem šmejdit po domě, ale nakonec jsem něco našla. Pomalu jsem si dávala do kufru ty věci, které nebudu ještě zítra potřebovat. Za chvilku byl z poloviny zaplněný. "Myslím, že ten kufr asi stačit nebude." Už se mi zavíraly oči. Lehla jsem a spala. V noci jsem se probudila a vzpomněla jsem si, co jsem zapomněla! Důležitá věc. Můj přívěšek! Dala mi ho prababička. Přesně před tím než umřela. Je to zlatý řetízek s takovým rámečkem. Babička mi říkala, že až si najdu toho pravého chlapa, mám si tam dát jeho fotku. Udělala to taky tak a pak byla s dědou šťástná několik roků, vlastně až do smrti. Hrozně na něho věřím. Tak snad mi taky přinese štěstí! Dala jsem si ho do krabičky a potom do mého krásného malého kufru! ...


Je to takové kratší. Příjde mi to, že je to pořád o ničem, ale já se už brzo rozepíšu! :P Když letíme do té Anglie! :D :D
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama